Zvuk otevření plechovky jako ochranná známka?
SDEU se v letošním roce zabýval otázkou přípustnosti registrace zvukové ochranné známky, tvořené zvukovým souborem v délce několika sekund, přičemž se vyslovil k pravidlům posuzování rozlišovací způsobilosti takových známek a k jejich vnímání ze strany veřejnosti. Prezentované závěry lze aplikovat na registraci jakýchkoli zvukových označení jakožto ochranných známek.
Co vše může tvořit ochrannou známku
Ochranná známka může být ze své podstaty tvořena rovněž jiným než grafickým označením – Nařízení o ochranné známce Evropské Unie ochrannou známku definuje jako „jakákoli označení, zejména slova, včetně osobních jmen, nebo kresby, písmena, číslice, barvy, tvary výrobku nebo jeho obal, či zvuky…“. Tuto definici v plné míře převzal rovněž český zákon č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách. Ochrannou známku tedy může tvořit i tvar výrobku, zvuk, pohyb a dokonce i vůně (viz. například ojediněle zaregistrovaná ochranná známka EU, jejímž předmětem je „vůně čerstvě posečené trávy“, registrovaná pro tenisové míčky). Ať už se jedná o jakýkoli druh ochranné známky, musí vždy splňovat podmínku vyjádřitelnosti v rejstříku ochranných známek způsobem, dostatečně jasně a přesně vymezujícím předmět ochrany, a zároveň musí vždy mít dostatečnou rozlišovací způsobilost.
Základní podmínka – dostatečná rozlišovací způsobilost
Rozlišovací způsobilostí je schopnost označení dostatečně odlišit výrobky a služby, označené ochrannou známkou, od podobných výrobků a služeb jiných subjektů tak, aby bylo možno jasně určit původ těchto výrobků a služeb. Díky rozlišovací způsobilosti může spotřebitel, který s výrobkem nebo službou učinil pozitivní zkušenost, učinit opětovně stejnou volbu a vybrat je podle jejich označení znovu, anebo naopak, vybrat odlišně, pokud byla jeho zkušenost s označeným výrobkem nebo službou negativní. Označení, která jsou tzv. generická, založená na obecném pojmenování daného zboží nebo služby nebo např. na jeho explicitním vyobrazení, nejsou schopna určit, od jakého subjektu pochází, a tudíž nemohou být registrovány jakožto ochranná známka. Například slovo „apple“ nemá dostatečnou rozlišovací způsobilost pro ovoce, opačně tomu však je ve vztahu k elektronice; slovo „rohlík“ nemá rozlišovací způsobilost pro pečivo, má ji však pro nepotravinářské zboží, služby dovozu, případně pro potraviny mimo okruh pekárenských výrobků.
Je nutno dodat, že rozlišovací způsobilost je tzv. absolutní překážkou zápisné způsobilosti, kterou zkoumá registrační úřad (jak EUIPO ohledně známek EU, tak i národní Úřad průmyslového vlastnictví ohledně národních známek) z úřední povinnosti. Zatímco zkoumání míry podobnosti zapisovaného označení se staršími ochrannými známkami probíhá pouze na základě námitek podaných ze strany vlastníků těchto starších známek, rozlišovací způsobilostí se úřad musí zabývat vždy, a to ještě před zveřejněním přihlášky. Přihlašovatel tedy musí tento faktor dostatečně pečlivě vyhodnotit už před podáním přihlášky, aby se vyhnul částečnému nebo i úplnému zamítnutí, jako tomu bylo v následujícím případě.
Zasyčení při otevření plechovky a šumění bublinek
V letošním roce se předmětem přezkumu ze strany Tribunálu Evropské Unie, příslušného k rozhodování o žalobách proti rozhodnutím EUIPO, neboli Evropského úřadu duševního vlastnictví, u něhož jsou registrovány ochranné známky EU, stalo rozhodnutí, týkající se zvukové ochranné známky. Jednalo se o označení spočívající ve zvuku charakteristického zasyčení, které zazní při otevírání plechovky s nápojem, následovaného několikavteřinovým šuměním bublinek unikajících z perlivého nápoje. Přihlášku takové zvukové ochranné známky podala v roce 2018 německá společnost Ardagh Metal Beverage Holdings GmbH & Co. KG (dále jen „spol. Ardagh“), přičemž v rámci výrobků a služeb, pro něž byla požadována ochrana, nechyběly všechny druhy alkoholických i nealkoholických nápojů s výjimkou piva. Znění této ochranné známky si lze přehrát přímo na stránkách EUIPO (odkaz zde).
V rámci předběžného přezkumu přihlášky rozhodl EUIPO prostřednictvím příslušného přezkumového úředníka o zamítnutí přihlášky z důvodu, že zvuk otevření plechovky a unikajících bublinek nemůže být faktorem schopným identifikovat původ takto označeného zboží (tedy že takové označení nemá dostatečnou rozlišovací způsobilost). Na základě odvolání, které proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí spol. Ardagh podala, odvolací senát EUIPO potvrdil závěr o nedostatečné rozlišovací způsobilosti, přičemž poměrně zajímavě poznamenal, že standardní spotřebitelská veřejnost není nutně zvyklá považovat zvuk za údaj o obchodním původu neotevřených nápojových obalů a balených nápojů. S ohledem na to, že odvolací senát daný zvuk vyhodnotil jako pouhý funkční prvek vyplývající z vlastnosti označených výrobků, a nikoliv jako údaj o obchodním původu výrobků, bylo zamítnutí přihlášky potvrzeno.
Kritéria rozlišovací způsobilosti u zvukových známek
Proti rozhodnutí odvolacího senátu podala spol. Ardagh žalobu k Tribunálu EU. Především rozporovala vyhodnocení daného zvukového označení jakožto postrádajícího rozlišovací způsobilost, když poukazovala na dřívější judikaturu Tribunálu, podle níž nemůže být přihláška zamítnuta, pokud se prokáže i byť jen minimální stupeň rozlišovací způsobilosti. V návaznosti na tuto žalobu Tribunál nejdříve připomněl, že rozlišovací způsobilost musí být vždy posuzována jednak vzhledem k označeným výrobkům a službám (tedy k těm, které jsou uvedeny v zatřídění seznamu dané přihlášky), a jednak vzhledem k jejich vnímání relevantní veřejností. Jakožto relevantní okruh veřejnosti byla pro výrobky v rámci tříd potravin a nápojů (v souladu s tvrzením EUIPO i společnosti Ardagh) identifikována široká veřejnost s průměrnou úrovní pozornosti. Zde se hodí poznamenat, že čím užší a specializovanější je cílový okruh veřejnosti (například jedná-li se pouze o profesionály z určitého oboru), tím vyšší úroveň pozornosti se u ní předpokládá, a tedy tím vyšší je její vnímavost vůči jednotlivým detailům dané známky. V daném případě se však jednalo o standardní spotřebitelskou veřejnost nakupující nápoje pro vlastní spotřebu, jejíž úroveň pozornosti je relativně omezená.
Tribunál poměrně jednoznačně konstatoval, že kritéria pro posuzování rozlišovací způsobilosti jsou stejná pro všechny druhy známek, ať už se jedná o označení slovní, grafické, trojrozměrné nebo zvukové. V souladu s tím musí i zvukové označení mít určitou „rezonanci“, kterou můžeme nazvat přidanou hodnotou, umožňující spotřebiteli dané označení vnímat jako označení původu zboží, a nikoliv pouze jako prostý funkční prvek, vyplývající z vlastností daného zboží. V případě zvukového označení pak musí tuto přidanou hodnotu obsahovat samotný zvuk, bez nutnosti kombinace s dalším slovním či grafickým doprovodem, které součást zapisovaného označení netvoří. Zvuk vznikající při otevření plechovky Tribunál vyhodnotil jako čistě technický a funkční prvek, vlastní určitému technickému řešení usnadňujícímu konzumaci nápojů z určitého druhu obalů, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou tyto nápoje sycené či nikoliv. Tomu odpovídá rovněž následný zvuk šumění bublinek, který je veřejností vnímán jako obecný odkaz na nápoje.
Spol. Ardagh argumentovala specifickou skladbou jednotlivých prvků známky – tedy nejdříve zvuku otevření plechovky, následovaného přibližně jednovteřinovým tichem a posléze asi devítivteřinovým šuměním bublinek, z nichž se snažila dovodit onu přidanou hodnotu, nezbytnou pro závěr o rozlišovací způsobilosti takového označení. Tribunál však tuto kombinaci vyhodnotil jako pouhou variantu obvyklých zvuků, které široká spotřebitelská veřejnost vnímá při otevření plechovkových nápojů, jíž nelze přisoudit odlišný význam, který by umožňoval identifikovat obchodní původ těchto nápojů. Z tohoto důvodu Tribunál potvrdil závěr EUIPO o nedostatečné rozlišovací způsobilosti daného označení.
Co když je zvuk slyšet až při konzumaci, a nikoliv při nákupu?
V čem se však Tribunál s odvolací komisí EUIPO neztotožnil, byl závěr o neobvyklosti používání zvuku k označení obchodního původu výrobků na trzích s nápoji a nápojovými obaly. Dle názoru EUIPO nevydávají samotné balené nápoje samy o sobě žádný zvuk až do okamžiku jejich konzumace. Daný zvuk tedy může zaznít až po nákupu daného výrobku, nikoliv při nákupu samotném, není tudíž způsobilý k tomu, aby spotřebitele vedl při rozhodování o výběru výrobku. Dle závěru Tribunálu však nelze takový názor přijmout, protože většina výrobků při nákupu samotném nevydává zvuky, a vydávají je až v okamžiku jejich konzumace, resp. obecněji v okamžiku použití. Postačuje, pokud si spotřebitelé daný zvuk asociují s výrobkem na základě své zkušenosti. Nelze tedy tvrdit, že užívání zvuků pro označování původu výrobků na určitém trhu je neobvyklé. Tento nesprávný závěr odvolacího senátu EUIPO však nemá vliv na konečné posouzení věci, neboť nemůže změnit závěr o nedostatečné rozlišovací způsobilosti daného zvukového označení.
Závěr
Čas od času se některý subjekt na trhu pokusí pro sebe uzurpovat označení, mající obecnou povahu ve vztahu k daným výrobkům a službám, což by v případě úspěchu vedlo k výrazným deformacím trhu, od samotného nabízení zboží až po jeho propagaci. Jednou ze základních rolí registračních úřadů je těmto deformacím zabránit. V širším slova smyslu je z výše uvedeného případu je patrné, že i přes rozmanitost označení, schopných tvořit ochrannou známku, je vždy nutné důkladně vyhodnotit míru rozlišovací způsobilosti ve vztahu k daným výrobkům a službám a ve vztahu k relevantní spotřebitelské veřejnosti, aby nedošlo k zbytečnému zamítnutí přihlášky a ztrátě investic, vložených do registrace.
Mgr. et Mgr. Petr Mališ, advokát | malis@lawyer.cz
Autor je společníkem v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři s.r.o., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami, ochranou osobních údajů a internetovým právem.
